Otázka: Jaký je rozdíl mezi soukromí, důvěrností a bezpečností?
Odpověď: Pojmy soukromí, důvěrnost a bezpečnost mají mnoho společného, protože se vztahují na moderní informační technologie, ale také mají své vlastní významy a vlastní významné role v jejich aplikaci na správu a správu dat.
Zaprvé se jedná o otázku soukromí, která se často vztahuje na právo spotřebitele chránit své informace před jakýmikoli jinými stranami. Zahrnuje ochranu zranitelných údajů, jako jsou data na Facebooku, údaje o odezvě zákazníků a jiné druhy demografických údajů nebo osobních údajů, před volným šířením přes internet nebo prodej třetím stranám. Obecně platí, že soukromí je právo jednotlivce uchovávat svá data pro sebe.
Důvěrnost je podobný nápad, ale s poněkud odlišnou složkou. IT profesionálové často hovoří o důvěrnosti, pokud jde o dodavatele nebo poskytovatele služeb a jeho zákazníky. Dohody o důvěrnosti se často používají v situacích, kdy někdo důvěryhodný s osobními údaji musí zajistit, aby tato data nebyla zveřejněna. Alternativně mohou někteří definovat důvěrnost jako otázky týkající se údajů, které se shromažďují, kde se problémy s ochranou soukromí musí opakovat, přičemž základní zásada nezaznamenávání nebo sledování jednotlivce není.
Zabezpečení je jiný termín, který se používá v podnikových nebo vládních systémech. Zabezpečení může zahrnovat myšlenku soukromí zákazníka, ale tyto dva nejsou synonymní. Podobně může zabezpečení zajistit důvěrnost, ale to není jeho celkovým cílem. Celkovým cílem většiny bezpečnostních systémů je ochrana podniku nebo agentury, která může nebo nemusí uchovávat mnoho zranitelných údajů o zákaznících nebo klientech. Cíle ochrany soukromí a bezpečnosti jsou někdy stejné. V ostatních případech nemusí zabezpečení automaticky zajišťovat ochranu soukromí. Jedním příkladem je situace, kdy obchodní nebo vládní agentura může být schopna uchovat svá data v bezpečí před vnějšími útočníky, ale kde si zaměstnanci mohou zobrazit informace o spotřebitelích. Jiný scénář může zahrnovat situace, kdy společnost nenese žádnou odpovědnost tím, že zveřejní údaje o zákaznících, a tak se rozhodne tak učinit. Zde není ohrožena bezpečnost společnosti, ale je narušeno soukromí spotřebitele. Nové smlouvy mezi podniky a federálními agenturami jsou také dobrým příkladem toho, jak problémy IT prochází různými vrstvami mezi ochranou soukromí, důvěrností a zabezpečením.
