Obsah:
Agilní metodologie pro vývoj softwaru může pozitivně ovlivnit IT průmysl. Výsledky přijetí agilní metodiky lze měřit několika způsoby. Rychlejší obrat v požadavcích na změnu softwaru, méně chyb, kvantitativní měření výkonu týmu a úzká místa jsou odrazem úspěšné implementace Agile. Aby bylo možné úspěšně měřit dopad Agile, musí organizace porovnat různé metriky související s vývojem před agilním a post-agilním vývojem. Skutečný dopad Agile nelze měřit pouze zvýšením příjmů nebo zvýšením počtu opravených chyb. K pochopení skutečného dopadu je třeba zvážit několik interních parametrů. (Více o agilním vývoji viz Agile Software Development 101.)
Proč agilní IT?
IT průmysl se přikláněl k agilním postupům hlavně kvůli omezením vodopádového modelu vývoje softwaru. Obecně bylo zjištěno, že IT společnosti nejsou schopny reagovat na měnící se požadavky zákazníků nebo situace na trhu nebo snižovat náklady pomocí vodopádového modelu vývoje softwaru. I když vyvažujeme tento ohromný sklon k agilní metodologii a považujeme některé vzrušení za jen humbuk, existuje spousta empirické zpětné vazby proti vodopádovému modelu.
Jednoduše řečeno, model vodopádu je model vývoje softwaru, kde se práce provádí postupně - jednu fázi za druhou. Tento model má pět fází: požadavky, návrh, implementace, ověření a údržba. Obvykle po dokončení jedné fáze je obtížné, ne-li nemožné, provést změny v dřívější fázi. Předpokládáme tedy, že požadavky jsou do značné míry pevné. Hlavní rozdíl oproti modelu Agile spočívá v předpokladu, že nedojde ke změně požadavků. Agile předpokládá, že se změní obchodní situace, stejně jako požadavky. Software je tedy dodáván v menších částech po sprintech, zatímco u modelu vodopádu je první dodání nebo uvolnění provedeno po dlouhé době. (Další informace o vývoji naleznete v tématu Jak Apache Spark pomáhá rychlému vývoji aplikací.)
